Listuju životem pět let zpátky. Poprvé jsme přebrala vodítko s tebou a vyšli jsme vstříc našemu dočasnému soužití. Nechtěla jsem tě do péče, ale nikdo jiný nemohl, tak jsem svolila. Jaké by to asi bylo kdybych nepovolila, ležel bys dneska stejně vedle mne? Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se to nestalo tak jako tehdy.
Šel jsi z místa na místo, od člověka k člověku, začal jsi věřit a pak tě předali dál, začal jsi štěkat a poslali tě pryč, nevěděl jsi, co dělat a nedělat a stejně jsi odcházel znovu. Co bylo správně nebo špatně, jsi netušil a byl jsi takový, jaký jsi věřil, že je dobré být, naplno svůj. Strávili jsme společně několik týdnů a ty jsi pochopil, že nemusíš nahánět hrůzu, že je fajn si hrát a mít kamarády, věřit a důvěřovat je ta cesta. Bezstarostné štěně, co pochopilo, že život je jedná velká hlasitá hra. Našel jsi i své doma napořád, my se rozloučili a celý svět už měl patřit jen tobě a tvým lidem.
Po měsíci jsme se znovu setkali, ty jsi nebyl ty a já nevěděla, jestli tě znovu dokážu najít. Zažila jsem mnoho probrečených dnů a zoufalých chvílí. Nedůvěra světu tě pohltila a ty jsi nemohl jinak, dokázal jsi kousnout člověka i psa. Ztratil jsi kousek sebe pokaždé, když se tě vzdali. Byly chvíle, kdy jsi nechtěl najít cestu zpět k člověku a životu s ním.
Nevěřila jsem tomu s tebou. Nevěřila jsem ani v nás dva.
Ty teď pobíháš se mnou volně životem. Tvůj chlup se mi zavrtal pod kůži a já už ho nechci nikdy ztratit. Nedokonalost v osobnosti. Spojení, které se nemůže rozdělit a propojení různých světů v jeden společný život. Vím, že víš víc, než si myslíme, na to stačí jeden pohled.
Kdybych ti mohla říct jen jednu jedinou větu…nemusíš se bát, už navždy budeš s námi, milujeme tě!
