Fyzioterapie zvířat má pro mne mnohem větší přesah než obvyklá práce. Je to vlastně práce v pravém slova smyslu nebo naopak vůbec ne?
Spolupráce se zvířaty, tak bych asi fyzioterapii popsala, společně se na něčem domluvíme se psem a pracujeme na tom vzájemně s majitelem. Spolupráce. Vzniká mezi námi vztah, založený na důvěře, a to velmi blízký. Musíte to cítit, cítit skrze ruce, prsty, probíhá komunikace, slova nehrají takovou roli. Oni ví, jak se cítíte, jaký máte den a jestli jste přítomní nebo ne, ví to ve vteřině. Vy se s nimi dotekem domlouváte, vysvětlujete a oni chápou. Vedete pohyb, který je jasný, čistý, sebevědomý a vědomý. Slovy se domlouváte dál s majitelem, jste tu pro jejich nejbližší, jste jejich oporou, spolupracujete, jdete k společnému cíli.
Začnete se vzájemně znát a poznávat, jste ti, na které se majitelé obrací. Na začátku si podáváte ruku a říkáte si směr, kterým se budete chtít ubírat. Cesta je různá, složitá i jednodušší, cíle jasně pozorovatelné i méně, výsledky se dostavují vždy. Konec společné cesty bývá radostnější i ne tolik. Podáváte si ruku na konci a pes odchází po svých, spokojeně se na vás podívá a majitel vám děkuje. Stává se ale taky to, že dovedete psa až do úplného konce a majitel vám opět děkuje, většinou se slovy, že jste psovi prodloužili život a zpříjemnili poslední měsíce.
Navrácení do života, zlepšení jeho kvality, ale i doprovázení k samému konci života.
